Schrödingerova kočka

   Po velice vřelém uvítání vám, tedy Přátelé, píši znovu. Dnes z jiného soudku.

   Je to asi 15 let zpět. Sedím přede domem na lavičce. Vychovával jsem tehdy sousedům psa. A on se pustil do kočky, která se schovala pod auto. Bylo to asi 8-měsíční štěně jezevčíka. Já ho podporoval: "Vem si, trhej." Ale kočka pořád na místě. Divné. Normálně by zdrhla. Byla to "divoká" kočka od sousedů ze sena, ta k člověku nikdy nešla. Psa jsem odvolal a poslal ho do boudy. Kočka vyšla ven a rovnou ke mě. Teď to bude znít jako pohádka, ale tak se to stalo:

   Kočka došla ke mne. Mňoukla. Já na ni: "Ahoj, co potřebuješ?". Mňoukla. Říkám: "Zabít?". Mňoukla. Po bližším ohledání jsem zjistil, že ji přejelo auto. Lopatka (levá) rozdrcená, vnitřnosti roztrhané, stopa od pneumastiky čitelná. Říkám ji? "Hele, já ti nemám jak pomoci, já tě můžu maximálně zabít.". "Mňau". Tak ji říkám, ať jde se mnou do sklepa. ke kotli. Ona šla.
No, zavřel jsem dveře a začal brousit mačetu, ať to má rychlé. Čekala. Když jsem byl připraven, řekl jsem jí, ať se otočí zády ke mně a nastaví krk. Udělala to. Kremace následovala asi 30s potom. Výčitky svědomí jsem neměl, chtěla to.

   Vzal jsem si z toho ponaučení. Chce-li člověk pomáhat druhým, musí občas udělat věci, které se mu nebudou líbit. Ale jiné řešení by bylo jen hůře.

P.S:. Schrödingerova kočka, to je velice zapeklitý filozofický příklad. Jde o to, že dáte kočku do krabice. Ale nevíte, jestli má vzduch, jestli žije. A teorije je ta, že o jejím životě rozhodnete až vy, tím, že se do krabice podíváte. Do té doby bude kočka v jakési "superpozici". Ani živá, ani mrtvá. Takže pozor, až budete přiklkádat do kotle, raději se tam nedívejte. Co kdyby na vás vyskočila ta černá kočka.

Přítel.